Cruelty-free kosmetika: jen marketing? Pravda, kterou ti značky neřeknou

„Naše produkty nejsou testovány na zvířatech.“
Zní to eticky, že? Jenže tahle věta v Evropské unii platí pro každou značku, která prodává legální kosmetiku. Označení cruelty-free se tak často používá jen jako marketingový trik — i když se na první pohled tváří jako etická volba.

Zákaz testování kosmetiky na zvířatech v EU platí už více než deset let. Přesto se na obalech stále objevují loga s králíčkem a značky se hrdě prezentují jako cruelty-free, aby působily „eticky“. Jenže ve skutečnosti už dávno nejde o výjimečný krok, ale o povinnost vyplývající ze zákona.

Co vlastně znamená cruelty-free?

Termín cruelty-free znamená, že produkt ani jeho ingredience nebyly testovány na zvířatech. V minulosti to bylo pro značky dobrovolné rozhodnutí, dnes už to ale v EU není otázka volby – je to zákonný standard.

Podle nařízení (ES) č. 1223/2009 platí od roku 2013 úplný zákaz testování kosmetiky na zvířatech. To zahrnuje:

• zákaz testování hotových produktů,
• zákaz testování jednotlivých ingrediencí,
• a zákaz uvádění na trh jakékoliv kosmetiky, která byla testována mimo EU.

Jinými slovy:

Pokud si v České republice koupíte krém, rtěnku nebo šampon, nemohl být legálně testován na zvířatech.

To platí i pro produkty dovážené z jiných zemí – jakmile se mají prodávat na území EU, musí splnit stejné podmínky.

Proč se tedy značky pořád označují jako cruelty-free?

Hlavní důvody jsou dva.

1. Nedostatek informovanosti zákazníků
Mnoho lidí stále netuší, že testování kosmetiky na zvířatech je v EU zakázané. Když tedy na obalu vidí ikonku s králíčkem nebo nápis not tested on animals, považují produkt za etičtější než ostatní. Značky toho využívají, protože takové označení působí důvěryhodněji a „zeleněji“.

2. Prodej mimo Evropskou unii
Některé značky prodávají i na trzích, kde je testování stále povinné – například v Číně. Tamní regulace mohou vyžadovat testy na zvířatech u dovozové kosmetiky. Pokud se značka rozhodne v těchto zemích prodávat, její produkty sice mohou být cruelty-free podle evropského práva, ale ne z globálního pohledu.

Značky, které chtějí zůstat skutečně etické, se tedy často rozhodnou na tyto trhy nevstupovat, i když tím přijdou o potenciální zisky.

To je zásadní rozdíl mezi „cruelty-free podle zákona“ a „cruelty-free podle přesvědčení“.

A co vegan kosmetika?

Zde se často plete jeden důležitý rozdíl.

Vegan kosmetika znamená, že produkt neobsahuje žádné živočišné složky – například včelí vosk, lanolin, mléčné proteiny nebo karmín (barvivo z červců).

Cruelty-free kosmetika znamená, že nebyla testována na zvířatech.

Tyto pojmy spolu sice často souvisí, ale nejsou totožné.
Produkt může být cruelty-free, ale obsahovat živočišné látky – nebo být vegan, ale prodávaný na trzích, kde jsou testy povinné, a tím pádem už není cruelty-free.

V EU je povinností každé značky dodržovat zákaz testování, ale používání živočišných složek je stále legální. Označení „vegan“ je tedy dobrovolné a závisí na hodnotách značky.

Závěr

Cruelty-free kosmetika zní jako symbol etiky, ale v Evropské unii je to zákonný standard, nikoli výjimečná hodnota.
Opravdový rozdíl mezi značkami dnes neleží v tom, zda testují na zvířatech – to už nesmí nikdo – ale v tom, jak transparentně jednají, odkud berou své ingredience a zda jsou ochotné vzdát se trhů, které etiku neuznávají.

Značka, která chce být víc než jen marketingový slogan, musí přemýšlet komplexně – o původu surovin, obalech i o tom, jaké hodnoty svým zákazníkům předává.